SOCIAL

31. 8. 2013

187

Sedíme u Olzy a pozorujeme skákající rybky. Učí mě nazpaměť hymnu a plete mi cop tak dlouhý, že než ho doplete, hymnu se naučím. Najednou soutěžíme o nejrychleji snědenou hvězdu. Houpu se v houpačce. Vidím slunce, nevidím slunce. Jako jediná mi řekne, ať si ordinaci pořádně prohlídnu a až se příště uvidíme, všecho ji povyprávím. Ani nevěděla, jak moc mě tím uklidnila. Pak střih a jako jediná jde ke mě po smutečním obřadu, obejme mě a řekne mi : " tak už je konec". Ani nevěděla, jak moc mě tím vyděsila.
A měla sakra pravdu.


1 komentář: