SOCIAL

13. 6. 2014

251

_________________________________________________________________

J S E M   Z P Á T K Y
_________________________________________________________________



Po předlouhé odmlce se vracím zpátky do blogového života.  Za tu dobu, co jsem nepřispěla ani čárkou (a věřte, že jsem chtěla - nasvědčují o tom 4 rozděláný články), se událo celkem dost věcí v mým soukromým životě.

1. U D Ě L A L A   J S E M   S T Á T N I C E - je ze mě Mgr., učitelka, promovanej vysokoškolák - jak chcete. Zkrátka už nikdy nebudu muset do knihovny pro učebnice, už nikdy nebudu muset otravovat všechny okolo, ať mi pošlou materiály, už nikdy nebudu muset vycházet ty tři patra z naší (teď už jejich) katedry.  Je to super pocit, vědět, že už se NIKDY nebudete učit.
2. J S E M   N A   P R A C Á K U - po pocitu zadostiučinění pokoření školy, na kterou jsem šla s vizí, že ze mě udělá právoplatnýho umělce - vzdělance - učitele, nastává chvíle, kdy člověk dostane facku tvrdý reality.  
3. Š L A   J S E M   N A   P O H O V O R - nelenila jsem a při přípravě na státnice jsem obhlížela nabídky práce. Je nemožný najít si práci v oboru před koncem školního roku. Takže jsem šla po všelijakých perspektivních nabídkách a našla jsem! Teda ona si našla mě! Jednoho rána, když jsem při svým ranním rituálu objížděla všechny sociální sítě, na mě vykoukla nabídka hrozně zajímavý pozice. Práce s lidma, práce v zajímavým prostředí, práce 15 minut od našeho bytu, zkrátka práce snů. Takže jsem rychleji než rychle poslala životopis a ultra mega nejvíc motivovanej dopis. V den mých posledních státnic mi zvoní telefon a příjemný hlas na druhý lince mě zve na schůzku. Následující den jdu na pohovor, který je neuvěřitelně odlehčenej a příjemnej. Do pondělí by se měli ozvat, zda vyhovuju na pozici. Je pondělí a telefon nezvoní. Jsem tak trochu zklamaná. Ve středu jedu do Prahy a telefon zvoní: V pondělí v 10:00 mám další pohovor na tutéž pozici. (Držte mi palce)
4. V Y H R Á L A   J S E M - mezi vším tím sháněním práce a učení se na státnice jsem se zapojila do soutěže na facebookových stránkách BLOGES ROBES a holky si mě vybraly mezi výherce. Jela jsem tedy do Prahy a výhru si užila v nákupáku. (O tom, co jsem si pořídila bude článek snad příště, a čekejte i video(?))
5. O D E Š L A - a dopětice všeho zlýho (?) mi odešel jeden z nejdůležitějších lidí v mým životě. 
Věřte nebo ne, tohle všechno se stalo téměř v jeden den. 2.6.2014 si budu pamatovat napořád. Teď se už ze všeho jen zpamatovávám.

Ale, aby tenhle článěk nebyl jen z mýho života, tak vám chci ukázat, co mi přišlo z FRONT ROW SHOP.














13 komentářů:

  1. Gratuluji ke státnicím, přeji hodně štěstí na pohovoru, gratuluji k výhře a posílám objetí a vnitřní sílu ke zvládnutí ztráty.
    Jsem ráda, že jsi zase zpátky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju Rony, taky jsem ráda, že jsem se zase vrátila:) chvíli to potrvá, než to dám do starých kolejí, ale slibuju, že se budu snažit:)

      Vymazat
  2. Ty jsi úžasná, chci tvý vlasy a tričko s Měsícem!♥ Ke státnicím gratuluju.. pracák je dost drsná facka, jak já ho vždycky nenáviděla.. Ale věřím, že se z té práce ještě ozvou!A když ne, nachomýtne se něco lepšího.

    OdpovědětVymazat
  3. Gratuluji:) Já ještě nějaký čas budu ty schody šlapat:\ i když je výtah průhledný, pořád z něho nemám dobrý pocit :D Ať se vše podaří a ta práce vyjde :*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, no to bych neřekla, že mě někdo čte tam od nás:)
      Držím palce, není to tam lehký s pány docenty.
      Kdybys cokoliv potřebovala (např. ke státnicím), neváhej se mi ozvat;)

      Vymazat
  4. Gratuluji. Kdysi mi bylo řečeno, že učitel sice učí ostatní, ale zároveň se sám musí učit různé věci a postupy, které třeba potom bude využívat. Třeba takový občankáři prý sebevzdělání potřebují hodně, protože je to předmět hodně se pohybující se. A jsou školy, které mají hodně pater :-D. Ale nechtěla jsem být pesimista, jen spíše taková vložka, jakože si máš užít dokud neučíš. Neboj, snad mě to čeká též, když chci učit. Ještě jednou gratuluji. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo to máš velkou pravdu, ale to učitelský učení je něčím jiný.
      Měla jsem možnost si to vyzkoušet a neskutečně mě bavilo předávat vědomosti.
      Pro mě je hrozný učit se pro někoho na vyšším postu, ale předávat vědomosti žákům je nejvíc nejlepší pocit. Navíc když ti deváťaci řeknou, že za tu chvilku, co jsi je suplovala se naučili víc než za celý 4 roky je hrozně příjemné:)

      Vymazat
  5. Jsem nadšená z dalšího tvého článku! :)

    Za prvé Ti gratuluji k titulu, snad z budoucího učitelství nezešílíš jako moje máti :D A když už jsme u toho, přeji co nejvíc štěstí na pohovoru k nové práci, určitě to zvládneš, kdo by nechtěl zaměstnat tak sympatickou slečnu ,)

    A k tomu poslednímu bodu, chápu to dobře jako rozchod s přítelem? To mě velmi mrzí, může to být proto, že vám to nevyšlo potom, co jste se sestěhovali? I když chápu, když o tom nebudeš chtít mluvit:)

    http://ordinary-silly-things.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju kočko za podporu! Práce snad klapne...
      a poslední bod není o příteli, jedná se o úrmtí v rodině.
      (s přítelem vše klape náramně a v bytě nám je fajn:))

      Vymazat
    2. Na jednu stranu jsem si oddychla, ale na tu druhou je to velikánská rána. Tak ať máš aspoň o to lepší podporu u přítele a brzo to přebolí!

      Vymazat
  6. Můžu se zeptat odkud máš kabelku?

    OdpovědětVymazat