SOCIAL

8. 9. 2017

546

______________________________________________________________

O TOM, JAK JEM ODEŠLA Z PRÁCE
______________________________________________________________


Je to už pár měsíců, co jsem nastoupila do jedné firmy věnující se prodejem módních kousků. To, že jsem tam dostala práci copywritera a PR byla obrovská náhoda. Když se totiž kamarádka zmíní, že přítel do firmy hledá bloggerku, tak prostě zbystříte a chytnete příležitost za pačesy. No a já to udělala, poslala jsem životopis, šla na výběrové řízení (celkem na čtyři), plnila jsem různé úkoly, až mi koncem roku z telefonu zaznělo "bereme tě!".  

Nebudu vám lhát! Pro učitelku, která v životě nedělala v kanclu, která o marketingu neví nic a neumí si ani zdokonalit tu blbou angličtinu, to byl dost krušný start. Měla jsem ale štěstí na kolegy a šéfa (jestli to čtete, tak Ahoj! A velké díky!), takže jsem se začala rychle učit to, co bylo potřeba. Pracovní pozice to byla zajímavá! Ani ve snu by mě nenapadlo, že budu někdy tvořit reklamy a kampaně, že budu řešit eventy, jezdit na ně a potkávat se s lidma, že se dozvím o blogování tolik důležitých věcí, že dostanu možnost mluvit do toho, jak bude tvář firmy vypadat...

Zní to hezky že? Tak se možná ptáte, proč jsem odešla. Nebo kam jsem odešla? A já vlastně nikam neodešla, jen jsem zůstala tam, kde mám být. Ono totiž není jednoduché chodit do dvou zaměstnání. Ze začátku jste zapálení, máte sice obavy, ale to zapálení je větší. Takže si ani nevšimnete, že jste se přes rok neviděli s kamarády ze střední, že s rodiči udržujete vztah jen přes telefon, že každý den únavou sotva dobelháte do postele a že s partnerem komunikujete výhadně přes massenger. Není možné, alespoň v mém případě, mít tak dvě rozdílné práce. Na jedné straně je to učení a výchova dětí a na straně druhé svět reklamy a marketingu. Od osmi do jedné jste učitelkou a od jedné do čtyř, pěti, šesti... jste holka z kanclu

Takže v létě přišlo mé velké rozhodnutí. Budu už "jen" učitelka. Už mě nečeká žádné sezení za počítačem, obvolávání lidí, psaní textů a hon za nejlepší reklamou.



9 komentářů:

  1. Muselo to být těžké rozhodnutí :), škoda, že nelze stihnout vše, co člověk chce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, nedá se... nebo tedy dá, ale na úkor všeho ostatního.

      Vymazat
  2. Jak říká můj taťka, nemůžeš sedět jednou prdelí na dvou posvíceních :)) Tak ať se daří a hlavně pohodu přeji!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to má taťka svatou pravdu!
      Moc děkuju Evi.)

      Vymazat
  3. No s malými dětmi se to určitě dlouhodobě nedá dělat, 2 práce! Budete určitě teď víc "v klidu a pohodě"!

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to zírám. Já čekala, že opustíte spíš školu. Jste jedna z mála, co dala přednost učitelství před jinou kariérou. (P. S. Jsem taky úča:))

    OdpovědětVymazat
  5. Jé, tak to ahoj kolegyně.)
    To čekalo více lidí, ale já nejsem typ na kancelářskou práci bohužel...

    OdpovědětVymazat
  6. Týjo, to mě mrzí. Když je člověk nadšenej pro věc, jde to všechno nějak samo. Když je ale nadšenej pro víc věcí najednou, po čase padá ''na ústa''. Přesně jak píšeš. Kéž by měl den občas aspoň čtyřicet hodin. I když se teda přiznám, že já momentálně do ničeho nadšená nejsem, takže místo tolik potřebné práce na bakalářce bych jich denně nejspíš tak 35 prolelkovala a zbytek prospala. :D

    Tak ti aspoň popřeju co nejvíc životních radostí a velkou spoustu ujištění, že rozhodnout se pro ty malý budoucnosti národa stálo za to! :)

    OdpovědětVymazat